Portréty v šerosvitu
Pro inspiraci k fotografování portétů v ateliéru jsem tentokrát sáhla k malířským mistrům šerosvitu. Cílem bylo vytvořit v ateliéru a zachytit ve fotografii světlo barokních a romantických obrazů Rembrandta a Petruse van Schendela. Nebyla to vůbec jednoduchá záležitost. Něco takového jsem zkoušela vůbec poprvé a byla jsem na veškeré nastavování světel sama. Velmi rychle jsem zjistila, že nasvítit portrétovanou osobu ve stylu jednoho nebo druhého mistra malíře je bez asistenta složité. Hrozně moc totiž záleží na úhlu, ze kterého dopadá světlo a úhlu, ze kterého se fotí. Stačí se pohnout o půl metru a celý efekt je pryč.
Inspirace Rembrandt
Rembrandt Harmenszoon van Rijn byl holandský malíř 17. století. Rembrandt byl známý svým unikátním způsobem práce se světlem a stínem, který dokázal na plátně vytvořit neuvěřitelnou hloubku a plastičnost obrazu. Jeho technika, často označovaná jako „Rembrandtovo svícení“, využívá hlavního světelného zdroje, který osvětluje scénu z jedné strany a doplňkového slabšího světla z druhé strany. Toto nastavení světel způsobí, že jedna tvář modela je plně nasvícená a na druhé tváři se objeví pod okem charakteristický trojúhelník.
Inspirace Petrus van Schendel
Petrus Van Schendel byl holandský malíř období romantismu 19. století, který zachycoval téměř výhradně noční scény osvětlené svíčkama. V případě tohoto portrétu jsem napřed zkusila svícení jen lampou. Ale samotné lampa se svíčkou uvnitř ani zdaleka na nasvícení postavy pro fotografii nestačí. Takové světlo je příliš slabé a focená postava by tak nebyla vidět. Proto jsem použila dvě stálá ateliérová světla. První šlo na obličej a horní polovinu těla a simulovalo svítící lampu. Druhé světlo bylo namířené zezadu na modelku a vytvářelo světelnou konturu, která oddělila modelku od pozadí.